Jak se dělá kavárna? To kdybych věděl. Býval jsem čajový tovaryš, takže tu dřinu v kuchyňce, i mezi stolky znám, ale o práci kavárníka nemám ponětí, a proto se můžu oddávat snění o literární kavárně, kam chodí umělci a tvoří svou avantgardu, a tím vytvářejí atmosféru, za kterou se táhnou studenti, intelektuálové a paničky, kavárenští povaleči a všeobecně ta sorta lidí, kteří mají rádi klidnou hru a hovor, anebo možnost zašít se někde v koutě s šálkem dobré kávy a ještě lepší knížkou nebo jen novinami.
Jenže žijeme o století později, než bych si někdy přál, a kavárny a vůbec literatura, vystavené kresby a diskutování nad kávou, čajem nebo skleničkou zas až tak netáhnou. Ne že by chyběla chuť, ale chybí možnost se zastavit na tak dlouhou dobu, abychom se mohli utéct před vším tím, co se na nás každou minutu valí. Proto se dneska utahujeme do kyberprostoru, a do svých ulit, ze kterých jen tak vystrkujeme chapadélka a osaháváme svět prostřednictvím sociálních sítí!
Žijeme ve svých bublinách a skutečný počet lidí, se kterými se můžeme a chceme naživo potkat, se dá spočítat na prstech jedné ruky. Čím menší město, tím míň příležitostí.
Na druhou stranu, poznal jsem hodně lidí, některé mám i za své přátele, kteří mají schopnost se vyjádřit, a dát svému okolí něco zajímavého, hodnotného, tvůrčího – umělecky i lidsky. Ale tím, jak bublinově dneska žijeme, mají malou příležitost zajít do té kavárny, přečíst přátelům své verše, prodiskutovat s nimi svůj esej, ukázat jim kresby, vystavit obrazy anebo zahrát novou píseň. Nemají čas, nebo na to nemají náturu. I tací jsou mezi námi.
Proto jsem se rozhodl (tedy taky i proto, že mám podvrtnutý kotník, sedím v křesle s nohou na stoličce a nemám možnost dělat ty věci, které obvykle) vytvořit v kyberprostoru svou kavárnu, kde by každý, kdo má tu potřebu a chuť, mohl ukázat něco ze své tvorby, a potěšit tak další hosty, diskutovat s nimi, získat zpětnou vazbu, publikovat, aniž by musel shánět nakladatele, galeristu a mecenáše.
Pochopitelně, přistupuji ke svému záměru s minimální investicí a bez podnikatelského záměru. Tudíž využívám bezplatné platformy – WordPress – a design/šablony/pluginy v jejich Free edicích. Doufám ale, že se mi podaří autorský blog na www.pencafe.cz postupně dotáhnout k dokonalosti.
Zatím vám jej nabízím tak, jak je a budu velmi rád, když se přidáte!
Váš Kavárník,
22. listopadu 2024